Vývoj neonů v historii - jak se neony vyvíjely během let?

Ponořte se do fascinujícího vývoje neonů a objevte, jak se staly populárními. Kdo by neznal z dobových filmových archivů Prahu ozářenou neonovými světly, které jí dávala neopakovatelnou atmosféru. Pojďme si přiblížit, jak neonové osvětlení vzniklo a jaký byl jejich vývoj v průběhu 20. století.

Na jakém principu vlastně neonové trubice fungují? 

Na úplném začátku si představme Geisslerovu trubici – raná výbojka, která se používala pro demonstrace doutnavého výboje, sama o sobě však nebyla ideální pro osvětlení. Výzkum reakcí elektřiny s objevem celé řady vzácných plynů pak v roce 1898 byl pak odrazovým můstkem pro využití této vlastnosti v praxi (skleněná trubice s obsahem plynu a kovové elektrody, kde po připojení na zdroj vysokého napětí dojde k zapálení samostatného elektrického výboje, doprovázený světelným jevem).

Plyny jako helium, páry rtuti či sodíku, argon, xenon, dusík a další mají malý odpor a jsou ideálním vodičem elektrického proudu. Těch úplně nejlepších výsledků ve světelné technice dosahoval především neon a tak se zrodila NEONOVÁ světla. 

Fyzik, chemik a továrník Georges Claude (1870 – 1960), byl úplně prvním, kdo ve Francii využil tyto vzácné plyny pro osvětlování ve výbojkách a v roce 1910 byla spuštěna jejich výroba. Ve stejné době začali i další vědci zdokonalovat neonové výbojky (angličani Skoupy a J. Strull, němec Fritz Schrötter). Vzhledem k nadcházejícímu období první světové války však situace rozvoji neonového osvětlení nepřála. Po roce 1918 jsou znovu vyráběny ve firmě Julius Pintsch AG1 v Berlíně. 

Svíticí trubice jsou v průběhu času neustále modernizovány. Při jejich napájení se používá střídavý proud o vysokém napětí - docílí se tak rovnoměrného jasu po celé délce. Obloukový výboj byl nahrazen doutnavým výbojem. Nízká spotřeba energie (10 % běžné spotřeby žárovek) byla jedním z hlavních přínosů svítících trubic. Není proto překvapením, že počátkem 20. let začaly masivně pronikat do světa reklamy. Neony zažívaly zlatou éru!  Budovy v centrech velkých měst doslova zářily do noci a mnohdy signifikantní neonové nápisy či grafické prvky dávaly budovám originální a zapamatovatelný ráz. Stejně tak byly používány jako světelné dekorace uvnitř veřejných prostor. 

Od návrhu k realizaci

Návrhář vytvořil barevný návrh, podle kterého následně skláři vyfoukali sklo a přitavili elektrody. Po naplnění plynem byl neon připraven. Nabídka tvarů byla značně široká, ačkoliv měla své limity.  

Samotný princip výbojek se neustále zdokonaloval a ve 30. letech byla jejich životnost až 10 000 hodin při minimálních nákladech na provoz či údržbu. Široká nabídka barev (variace barevných trubic a plynů vedlo k expanzi dalších odstínů modré, červené, žluté či zelené), možnost trubice tvarovat, dostatek neonu do světel, to vše vedlo k masivnímu boomu. Především Německo bylo hlavním dodavatelem a specialistou na jejich výrobu i instalaci (např. firma Griesheim-Elektron2).

V tehdejším Československu vznikl samostatný obor – neonová světelná reklama. Poptávka byla velká a počet firem se zvyšoval ruku v ruce s ní (např. firma Pavel Adler, Pragoneon, Hořčík, Hydroxigen). Upoutat pozornost kolemjdoucích, to byl hlavní úkol neonové reklamy. Novinkou byl vzhled nosičů, jež evokoval pohyb, kterého bylo docíleno postupným rozsvěcováním a zhasínáním barevných trubic. Ve stejné míře se rozšířila poptávka po interiérových dekoracích – vitríny obchodů, kinosály, kabarety, kavárny – všude tam našel neon své uplatnění. Bylo jistou známkou prestiže mít tento druh reklamy – prostě umět zazářit! Neonová reklama tak silně ovlivňovala vizuální podobu měst. Výrazné grafické zpracování, zajímavé prvky a v neposlední řadě kvalita neonového světla – zaručený mix úspěchu pro oslovení zákazníků. 

Od reklamního průmyslu je jen malý kousek k tomu filmovému. A ve třicátých letech byl český film v rozkvětu. Neony tak hrají důležitou roli v nejednom snímku období první republiky. Další samostatnou kapitolou je využití neonových světel a nápisů jako nosičů umělecké myšlenky. Fenomén neonového světla uchvátil designéry, architekty (designér a „génius kompozice“ Ladislav Sutnar nebo významný český architekt František Zelenka). Výtvarník Zdeněk Pešánek vytvářel z výbojek kinetické objekty, tyto jsou ve sbírkách Národní galerie v Praze dodnes.

Po útlumu během let válečných (kdy se i neon stal součástí propagandy) neony opět začaly zářit do noci, ovšem tyto návraty v době poválečné a v 60. letech 20. století byly jen krátké a sláva neonu začala pomalu uvadat. Reklamní nosiče měly modernější nádech. Specializovaly se na daný segment trhu a byl jasný záměr diverzifikovat barvy dle oblasti podnikání. Nápisy zářily nad lékárnami, drogeriemi, restauracemi či tabákem a svítily až do 70. let, kdy jsme směle konkurovali světové špičce. Poslední krátká vlna oblíbenosti neonu přišla po roce 1989. Poté města potemněla, neonové nápisy přestaly svítit. 

Neon v čase

Klasický neon je dnes už spíše zastaralou technologií, ale existují výrobci, umělci, kteří originální neonové osvětlení stále používají. Aby neon svítil, musí trubice obsahovat také rtuť. Do elektrody se vkládá kapsle s malým množstvím a ozývají se hlasy z EU vyzývající k jejich zákazu, navzdory tomu neon stále odolává.

Od 80. let 20. století neonové trubice nahradily zářivky a výbojky. V současnosti zažívají boom především z důvodu úspor a životnosti LED (Light Emitting Diode) nenoy a LED neonové nápisy, což jsou světelné diody využívající elektroluminiscenci k produkci světla. Slouží jako světelné zdroje či světelné obrazovky s dlouhou životností. 

Aneb jak se zpívá v písni z oblíbeného filmu Světáci „Když Praha za noci, zazáří neonem, není mi pomoci, já slyším, pojď honem“…pojďte si prohlédnout naši nabídku LED neonových světel a třeba i vy propadnete jejich kouzlu.  

Navrhněte si svůj vlastní neonový nápis!